Připravuji oběd, vysílám své chlapy (manžela se synem ;-) na zahradu pro proviant. Vyhlédnu za nimi z okna a pozoruji krásnou scénu- záplavu bílých květů třešně, svěží zelenou trávu, žlutavé tóny narcisů a zlatého deště; to vše ozářené slunečními paprsky.. Vidím malého syna, jak nadšeně cupitá po trávníku v mých velkých cuklích, se svazkem pažitky v ruce..
Otevírám okno a ještě intenzivněji se kochám krásnou jarní scénou, obohacenou zpěvem ptáků a svěžím jarním vzduchem. Pociťuji velké štěstí- a stačí k tomu tak "málo". Ale spíše je to hrozně moc.. Někdy je těžké ocenit to, co máme přímo "pod nosem", co je tu stále.. A proto se tento víkend více těším ze slunce- protože vykoukne vždy jen na chvíli- a tak si ho užívám o to více.. A snažím se nebrat jako samozřejmost, co mám; ale těšit se ze všech těch malých velkých věcí v životě..